Znalcem je ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, osoba, kterou do této funkce jmenoval pro konkrétní obor, odvětví a specializaci ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu v rozsahu, v němž k tomu byl ministrem spravedlnosti pověřen. Informaci o tom, zda je konkrétní osoba znalcem či nikoliv, je možné ověřit v seznamu znalců a tlumočníků, který vede Ministerstvo spravedlnosti a uveřejňuje jej na svých internetových stránkách.
Návrh na jmenování znalcem může podat buď žadatel sám, nebo jej může podat orgán veřejné moci, vědecká instituce, vysoká škola či jiná organizace, která v daném oboru a odvětví působí.
Jmenovat lze toho, kdo:Znalecký posudek je jedním z možných důkazů zejména v soudním, někdy i ve správním řízení, jehož účelem je získat informace, které jsou pro dané řízení podstatné a které závisí na odborných znalostech. Vypracovává jej znalec, zhodnocení je ale úkolem soudce nebo jiné osoby, která vede řízení. Znalci totiž nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky.
V rámci řízení je nutné rozlišovat tzv. „odborné vyjádření“ a „znalecký posudek“. Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán pouze odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v řízení znalce.
Po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k podstatné změně v souvislosti s důkazním významem znaleckého posudku opatřeného některou ze stran. Podle § 110a nyní platí, že předloží-li strana znalecký posudek, který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, jehož některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek předložený stranou je tedy zásadně rovnocenný se znaleckým posudkem již opatřeným orgány činnými v trestním řízení, pokud byl takový posudek zpracován, anebo ho může nahradit, jestliže orgány činné v trestním řízení zatím nepřibraly znalce ke zpracování (jiného) znaleckého posudku.
Obdobná je situace taktéž u civilního řízení.
Pojem „znalec“ je často pro rozlišení od obecného smyslu slova označováni souslovím "soudní znalec", znalecké posudky se uplatňují nejen u soudních řízení, ale i u správních řízení a různých právních úkonů pro soukromé subjekty. Působnost znalců je celostátní. Není-li při konkrétním řízení dostupný žádný zapsaný znalec, může jím být ustanovena i v seznamu znalců nezapsaná osoba (tzv. znalec ustanovený „ad hoc“ pro konkrétní řízení).
Znalci jsou povinni vykonávat znaleckou činnost řádně, ve stanovené lhůtě, a výhradně v oboru a odvětví, pro které byli jmenováni. Zpravidla orgány veřejné moci ustanovují znalce zapsané v obvodu krajského soudu, v jehož obvodu má orgán veřejné moci sídlo nebo pracoviště, a to po předchozím projednání se znalcem.
Na výkon znalecké činnosti se vztahuje povinnost mlčenlivosti. Znalec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti a to i po jejím skončení. Tato povinnost neplatí, použije-li znalec skutečnosti zjištěné při výkonu znalecké činnosti přiměřeným způsobem pro vědecké nebo vzdělávací účely.